Produkt bol vložený do košíka
Zoznam autorov|Zoznam výrobcov
Nemoci zdravotnictví - Příběhy pacientů - Zemek Rudolf MUDr. - Knihovnička meduňky 28

Nemoci zdravotnictví - Příběhy pacientů - Zemek Rudolf MUDr. - Knihovnička meduňky 28

Typ produktu: Kniha

4,80
Skladom
Pridať do košíka

MUDr. Rudolf Zemek, jeden z najobľúbenejších autorov knihovničky Meduňky, roky pracuje ako praktický lekár v bavorskom pohraničí a pritom sa zaoberá alternatívnou medicínou. Niekoľko rokov bol činný vo farmaceutickom priemysle. Tu si uvedomil obmedzené možnosti farmaceutického priemyslu v liečbe chronických chorôb. Tieto pochybnosti ho prinútili hľadať terapeutické alternatívy a tak sa dostal k alternatívnej medicíne. Cieľom jeho snaženia je odporúčať chorým rozumnú kombináciu štandardných i alternativných postupov.

Skúsený lekár v knihe opisuje reálne príbehy pacientov a svoje skúsenosti z lekárskej praxe v Nemecku a v Česku. Snaží sa pritom upozorniť na fakt, že súčasné moderné zdravotníctvo má napriek všetkému pokroku množstvo nedostatkov a navrhuje, ako by sa to mohlo zlepšiť.

Ukážka z knihy:

Další příběhy
V této kapitole popisuji své zkušenosti s pacienty. Z vyprávění přímo či nepřímo vyplývá, jak tito lidé své kontakty se zdravotnictvím a zdravotníky vnímali a co si o zdravotnictví eventuálně myslí. V žádném případě se nejedná o pokus obecně nastínit vztahy mezi pacienty a zdravotnictvím. Jde o subjektivně vybrané zážitky, které mě zaujaly do té míry, abych je takříkajíc „hodil na papír“.

Příběh bolavého chodidla

Hlavní postavou příběhu je žena kolem šedesáti let, jež za mnou přišla do poradny. Pět let ji trápily silné bolesti při došlápnutí na levé chodidlo, střídavě i kulhala. Jakožto pošťačka a nadšená pěší turistka se cítila odepsaná a okradená o život, který pro ni bez „vandrování po lese“ přestal mít smysl, o ohrožení profese poštovní doručovatelky ani nemluvě. Se svým trápením byla u všech v úvahu přicházejících odborných lékařů. Těm šla posléze na nervy a ti jí také čas od času nepokrytě řekli, že je hypochondr a že se má smířit s tím, že lepší to už nebude. Jednou jí bylo dokonce řečeno, ať to konečně vzdá, že to už bude jen horší, a aby si uvědomila, kolik je jí let. To ji rozplakalo. Problém byl ovšem v tom, že všechna myslitelná klinická, laboratorní a zobrazovací vyšetření byla negativní. Nebylo zjištěno ani naštípnutí kosti, ani revma a nebyl zjištěn jediný objektivní záchytný bod, jenž by mluvil pro sebemenší poruchu na levém chodidle. Předložila mi k nahlédnutí svazek nálezů týkajících se její levé nohy a chodidla, ale v nich bylo jen mnohokrát potvrzené „objektivní nic“. Při vyšetření na masérském lůžku se mi však prakticky ihned podařilo najít na přítlak prstu neobyčejně silně citlivý bod na vnitřní klenbě chodidla. Ten bod byla jakási malá pružná, necvičenými prsty sotva vyhmátnutelná zatvrdlina. Promasíroval a nahřál jsem nejdříve celé chodidlo a pak jsem dvacet minut nedělal nic jiného, než že jsem nad nalezeným kritickým bodem kroužil palcem. Po skončení „seance“ se pacientka postavila na nohy a udělala nepopsatelný obličej. Nejdřív jsem myslel, že jsem jí ublížil a přinejmenším zlomil nějakou zánártní kost nebo něco v tom smyslu. Ona však po půlminutě skoro vykřikla: „Ježíši, to snad není pravda, já stojím a ono to poprvé po pěti letech nebolí!“ V tu chvíli mi spadl kámen ze srdce. Ona pak chtěla na vyléčené noze udělat holubičku, což mě ovšem opět vyděsilo. Spontánní bujará radost vyléčeného člověka je sice dobrá, ale co je moc, to je moc. Paní potom chodila pravidelně jednou týdně na masáž levého chodidla, „přilehlé“ namožené achillovky a levého lýtka, z něhož se mj. podařilo vymasírovat sotva viditelný, ale přece jen existující dlouhodobý otok. Po dvanácti sezeních nebolelo ani chodidlo, ani achillovka a obě lýtka byla bez otoku „stejně tlustá“. Pacientka později opět chodila na vandr, zase s ostatními seniory ušla svých 20–30 kilometrů přírodou. Roznášení pošty se pro ni stalo tou důvěrně známou nekomplikovanou rutinou. Opakovaně řekla, že se jí vrátila radost ze života.

Příběh podvrtnutí
Hlavní postavou příběhu je šestačtyřicetiletá štíhlá sportovní žena, která u mě před několika lety byla v poradně. Jak se to sběhlo. Dotyčná šla v lodičkách ze schodů a přitom zakopla, respektive „škrtla“ podpatkem levé nohy o hranu schodu. Toto zdánlivě neškodné zakopnutí však mělo následky v podobě masivního otoku zevního kotníku a celého nártu. Bolest se před půlnocí natolik zhoršila, že se rozhodla jít s tím do nemocnice. Zavolala si taxi a s taxikářovou pomocí se dostala před dveře ambulance na chirurgii. Noční službukonající nezkušený mladý chirurg si prohlédl její nohu i čerstvě provedený rentgenový snímek a řekl, že zlomeninu nevidí. Prý se jedná jen o banální podvrtnutí. Pár dní klidu, octanová mast, elastické obinadlo a studené/ledové obklady že to spraví. Následující dopoledne jí z chirurgie zavolala starší lékařka s tím, že patní kost je podle snímku přece jen nalomená a že věc sice není na sádru, ale určitě na několikatýdenní zklidnění nohy v obinadle. Po týdnu nohy v obinadle pak dostala ortézu. Masivnímu otoku a krevnímu výronu kolem zevního kotníku – příznakům podvrtnutí s možným potrháním vazů – se však lékaři nijak nevěnovali. Když mě pacientka několik týdnů po úrazu vyhledala, otok i výron přetrvával, noha ji silně bolela, chůze byla možná s bolestivým kulháním jen o berlích a po dvou tabletách Brufenu nebo Voltarenu. Pod zevním kotníkem byla vidět přetrvávající tmavá modřina (podkožní hematom) jakožto typická známka prodělaného krvácení do tkání. Co s tím? Nárt, chodidlo, modřinu a oblast kolem zevního kotníku – vlastně celou poraněnou nohu – jsem namazal neutrálním olejem a důsledně nebolestivě (bez hledání citlivých bodů) hodinu masíroval, striktně směrem k srdci. Po prvním sezení se podařilo otok podstatně zredukovat, avšak „modřina“ zůstala nezmenšená. Pacientka po masáži jásala nad okamžitou subjektivní úlevou s tím, že půjde následující den do práce. Po masáži chodila po místnosti a hlaholila, jak je to fantastické moci se na nohu naplno postavit a došlapovat bez holí a bez bolesti. Mé varování před přehnaným zatěžováním neposlouchala. Druhý den se stalo, co se stát muselo. Noha ji bolela ještě více než před masáží, otok nabyl původních rozměrů. Za 48 hodin po prvním sezení pak přišla o francouzské holi a plačky vzlykavě prosila o „opakování zázraku“ prvního sezení. Druhé sezení proběhlo stejně, ale úleva po něm byla podstatně menší než po tom prvním. Domluvili jsme hodinové masáže v obdenním rytmu. Když přišla potřetí, tak udávala zhoršení bolestí při došlápnutí, ale otok byl o něco menší. Po pátém sezení pak došlo k výraznému pozitivnímu zlomu. Do té doby neovlivnitelná modřina přes noc téměř zmizela, otok byl kompletně pryč, došlápnutí se stalo prakticky nebolestivým, krátké pochůzky po městě a nákupy byly ze dne na den s francouzskou holí možné bez následné bolestivosti. Úrazem poškozené kolemkloubní tkáně se po vymasírování otoku a krevního výronu začaly rychle hojit. Pět týdnů po úrazu mohla žena zase (opatrně) chodit. Lze říci, že manuální odstranění otoku a podkožního krevního výronu citlivými masážemi neutralizovalo následky (neléčeného) poškození kolemkloubních měkkých tkání, způsobeného zlomeninou kosti a terapeuticky ignorovaným podvrtnutím. Masáže se přičinily o to, aby rychlost hojení poškozených kolemkloubních měkkých tkání „dohnala“ rychlost hojení zlomené kosti. Prognózu lékařů, že bolesti bude pociťovat ještě rok nebo dva, se pozdějším trpělivým pravidelným docházením na léčebné masáže podařilo odvrátit...

facebook
google
youtube
twiter
mail logo ezofit
Kontaktovať nás môžete emailom:

obchod@biopotravinyraj.sk

alebo vyplnením formulára:

Kontaktný formulár